Panna

 

Historie

V r. 1421 zuřily na Litoměřicku ostré boje. Husitský hejtman Jan Žižka se proto rozhodl pro výstavbu opěrného bodu, který by posloužil jako základna pro operace kališníků. Stal se jím hrad Kalich nad Třebušínem. Ještě v červnu téhož roku musel Žižka odjet na čáslavský sněm a pokračováním stavby pověřil svého bratra Jaroslava. Momentu překvapení, jakož i skutečnosti, že hrad ještě zřejmě nebyl dokončen, se pokusil využít Zikmund z Vartemberka, úhlavní nepřítel husitů v oblasti. Jeho útok však byl odražen a Vartemberk byl nucen ustoupit, zanechavše v třebušínské kotlině posádku; ta pak vystavěla na skalnaté homoli severozápadně od Kalicha hrad Pannu, který se stal jeho strategickým protějškem. Obdobný účel plnil zřejmě i hrad Litýš na jihovýchodě. I název Panny je symbolický, byť dnes přesně nevíme, zda se jedná o pannu jako symbol Vartemberků či svatou Pannu jako protiklad husitského Kalicha. Tak jako tak, nebezpečná situace Kalicha si vynutila Žižkovu reakci. K prvnímu neúspěšnému obležení Panny došlo zřejmě již r. 1422; druhému obležení v r. 1423 velel sám Žižka a tehdy měli husité štěstí více. Velitelem dobytého hradu se stal Hašek Čelechovec z Kralovic a Panna pak zůstala společně s Kalichem pevnou oporou husitství až do konce válek. Vzhledem k tomu, že i po Lipanech zůstala posádka hradu veskrze husitskou, byla její činnost pokládána za nezákonnou a v r. 1437 nařídil císař Zikmund zbořit hrady Kalich a Pannu, protože se na nich „usadili lupiči.“ Vykonavatelem se měl stát starý Žižkův nepřítel a pravděpodobný zakladatel Panny Zikmund z Vartemberka. Branná hotovost litoměřického kraje oblehla Pannu již v lednu 1437 a po několikatýdenním dobývání se vydal velitel obležených (jehož jméno neznáme) pro pomoc do Hradce. Musel však jet oklikou a nedaleko Prahy byl zajat, načež mu nezbylo nic jiného než dát hradní posádce příkaz ke kapitulaci. Tak se také skutečně stalo a obléhatelé hrad vzápětí po obsazení zbořili.

 

Popis

Hrad Panna stával na vrcholu strmé skalnaté čedičové homole nad vsí Řepčicemi (594 m n.m.), asi 1,5 kilometru severozápadně od hradu Kalicha. Protože se z něj do současnosti dochovaly jen skromné pozůstatky, je rekonstrukce jeho někdejší podoby velmi obtížná. Od jihu, z Řepčic, vede ke hradu stará, jistě pečlivě zbudovaná a proto dodnes částečně zachovaná cesta. Ta nejprve stoupá po východním úbočí kopce a pak se postupně otáčí kolem jeho vrcholu na sever a západ. Na západě se spatřují dvě přitesané skály (A. Sedláček v jejich blízkosti ještě zmiňuje jakési skalní sklepení), tradičně interpretované jako relikt první brány. Na skalce vlevo od brány stával nějaký strážní objekt čtverhranného půdorysu, po němž zůstala znatelná terénní deprese ohraničená amorfními hrázkami. Mezi touto stavbou a hradní skálou na východě se táhne výrazná bariéra obsahující velké množství kamení – podle všeho zbytek opevnění západního čela předhradí. Jaký však měla tato fortifikace charakter, je dnes možné jen hádat. Za první bránou, na východě, se nachází prostor velmi rozlehlého předhradí; podobu jeho zástavby za současného stavu poznatků neznáme, v terénu však lze dobře rozpoznat zbytky budovy obdélného půdorysu (hned za bránou po pravé ruce příchozího) a hlubokou jámu, možná po cisterně. Přístupová cesta se ještě v přední části předhradí láme na východ a u paty skály horního hradu do protisměru, na severozápad. V místě zlomu cesty ke skále přiléhá pozoruhodný půlkruhový terénní útvar, možná pozůstatek zemní bašty velkých rozměrů. Zmíněná pozice mohla dobře kontrolovat jak samotnou bránu, tak prostor předhradí za ní; bylo by i logické, pokud by při této fortifikaci, kde je cesta současně sevřena hradbou (?) západního čela předhradí, bývala druhá brána (po níž ovšem nezůstala v terénu ani stopa). Z dolního nádvoří se stále stoupající cesta, původně jistě zvnějšku nějak uzavřená, stáčí podél skály na severozápad, přičemž se na západě dostává pod kontrolu obvodové fortifikace středního hradu. Ta má dnes podobu mohutného valu s prolukou na severozápadě, v místě brány. Jak ale tato fortifikace původně vypadala, nevíme (snad val s palisádou či dokonce obezděnou plentou?). Ve svahu severně pod opevněním středního hradu se nachází podélná terasa, signalizující ještě jednu obrannou linii. Nádvoří středního hradu má půdorys téměř půlkruhového plató, vymezeného na jihu strmým skalním hřebenem. Podobu a rozsah objektů v nádvoří kdysi stojících nelze ani přibližně rekonstruovat, protože zcela zanikly. Jeví se nám jako pravděpodobné, že současná terénní úroveň nádvoří je kvůli kamenné suti (která může pocházet jak z přirozeného zvětrávání výše položené skály, tak z objektů na ní stojících) znatelně vyšší než původní středověká. Z nádvoří vedl přístup po schodech či nějaké dřevěné konstrukci na vrchol skály, kde stávaly hlavní objekty hradu. Na východní straně ke skalisku přiléhá přitesaná, téměř půlkruhová plošina, o níž však nelze s jistotou prohlásit, zda byla součástí zmíněné přístupové konstrukce či zda sloužila k jejímu bočnímu postřelu a k ostraze níže situované brány. Horní hrad zaujímal úzký vrchol skalního hřebene. Jeho podoba není za současného stavu věcí zjistitelná, nicméně o lecčems vypovídají plošinky na temeni hradiště. Především je zřejmé, že obdélný hradní palác stával na východě, o čemž svědčí jednak přitesání skály tvořící jakési obdélníkové podvalí, jednak nález úlomků kachlových kamen, učiněný právě v tomto místě při povrchovém sběru. Menší plošinka na západě bývá v literatuře tradičně – byť nikoliv nesporně – interpretována jako věžiště. Otevřená zůstává i otázka, jaký materiál při výstavbě hradu převládal. Moderní literatura zpravidla soudí, že hrad Panna byl převážně dřevěný; velký dostatek kamene na temeni staveniště, malá schopnost čedičového podloží uchovávat informace o kamenných objektech, poměrně luxusní zařízení paláce (již zmíněná kachlová kamna), značná odolnost hradu při historicky doložených obléháních i zmínka A. Sedláčka, že „... se říkalo před lety, že tu zbyly zdi“, to vše ale svědčí o tom, že tento hrad byl mnohem více než jen pouhým dřevěným provizoriem. Spíše se zdá, že se jednalo o velmi rozsáhlou a dobře opevněnou vojenskou základnu, možná dokonce už s určitou primitivní formou zemního opevnění (po způsobu sousedního hradu Kalicha). Tomu by odpovídal i pravděpodobný podíl Jana Žižky z Trocnova na zbudování části hradních fortifikací. Je však třeba přiznat, že pozornost tomuto hradu věnovaná byla dosud překvapivě a nezaslouženě malá a že bez archeologického průzkumu, který by zde byl jistě žádoucí, zůstává jakýkoliv názor na podobu hradu Panny pouhou hypotézo

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode