Kalich

Historie

Za husitských válek, v letech 1421 - 1423, zuřily na Litoměřicku ostré boje. Hlavním cílem husitů bylo ovládnutí Litoměřic, které měly v severních Čechách velký strategický a ekonomický význam. Většina úrodného území Třebušínské kotliny ležící severovýchodně od Litoměřic tehdy již více než sto let náležela býčkovické komendě, jejímž nejvýznamnějším lokálním protivníkem byl Křišťan ze Žernosek, jenž seděl na tvrzi ve Vinném mezi Býčkovicemi a Třebušínem. Po vypuknutí husitských válek se Křišťan zařadil k předním spolupracovníkům husitského hejtmana Jana Žižky a tak není divu, že Žižka této opory využil a na jaře 1421 do Třebušínské kotliny přitáhl. Se svým bratrem Jaroslavem a Křišťanem ze Žernosek se vzápětí pokusili o násilné ovládnutí Litoměřic, což se nezdařilo. Proto se Jan Žižka rozhodl zřídit v Třebušínské kotlině vlastní opěrný bod, který by posloužil jako základna pro operace kališníků. Volba padla na vysoký skalnatý kopec nad Třebušínem, o němž četná literatura - soudí, že zde ještě před příchodem Žižky stávala dřevěná tvrz. Její existence je o to pravděpodobnější uvážíme-li, že němečtí rytíři sídlící v Býčkovicích potřebovali zajistit ostrahu severní části svého teritoria. Soudíme tedy, že horu nad Třebušínem odebral Žižka řádu německých rytířů na jaře 1421 násilím. K výstavbě nového hradu pak přistoupil s velkou důkladností - budovaný hrad se měl stát dokonalou pevností a husitský hejtman zde jistě využil všech svých hlubokých válečných zkušeností. Jméno hradu bylo patrně zvoleno symbolicky, přestože není vyloučeno, že i jedinečný kalichovitý tvar jedné z jeho věží je mohl silně ovlivnit. Ještě v červnu 1421 musel Žižka odjet na čáslavský sněm (na němž se rokovalo o jednotě husitů) a vedením stavby pověřil svého bratra Jaroslava, jemuž patrně pomáhal Křišťan ze Žernosek. Momentu překvapení, jakož i skutečnosti, že Kalich ještě zřejmě nebyl dokončen, se pokusil využít Zikmund z Vartemberka, úhlavní nepřítel husitů v oblasti. Jeho útok na hrad však byl odražen a Vartemberk byl nucen ustoupit, zanechavše v Třebušínské kotlině posádku. Ta pak vystavěla na protější skalnaté homoli nad Řepčicemi hrad Pannu, který se stal strategickou protiváhou Kalicha. Ne však nadlouho: po dvojím obležení - v letech 1422 a 1423 -, kdy ve druhém případě obléhatelům velel sám Žižka, Panna padla a oba hrady pak byly pevnou oporou husitství až do konce válek. Žižka na Kalichu bydlel (naposledy je zde jeho pobyt doložen v červenci 1423) a psal se po něm, což je neklamným důkazem, že i přes světskou skromnost jej považoval za své osobní vlastnictví. Po Žižkově smrti zdědil Kalich jeho bratr Jaroslav (který padl v září 1428 u Bechyně) a sestra Anežka. Vzhledem k tomu, že i po Lipanech zůstala posádka hradu veskrze husitskou, byla její činnost pokládána za nezákonnou a v r. 1437 nařídil císař Zikmund zbořit hrady Kalich a Pannu, protože se na nich „usadili lupiči.“ Vykonavatelem se měl stát starý Žižkův nepřítel Zikmund z Vartemberka. Panna byla obležena již v lednu 1437 a po několikatýdenním obléhání její posádka kapitulovala. Císařsko vojsko ji rozbořilo a oblehlo Kalich. Tehdy však došlo k obratu v situaci. 4. března 1437 dal císař Zikmund býčkovické zboží s hrady Kalichem a Pannou do zástavy Heníkovi z Valdštejna, který měl se Zikmundem z Vartemberka spor o hrad Leštinu u Ústí nad Labem. Velitel obléhaných Jan Řitka z Bezdědic byl v tomto sporu Heníkovým spojencem a proto se Heník postavil proti plánu Kalich zbořit. Od dalšího dobývání hradu bylo nakonec upuštěno a k narovnání sporu mezi Heníkem a Janem Řitkou na straně jedné a Zikmundem z Vartemberka na straně druhé došlo v červenci 1438. Heník však Kalich zakrátko - někdy mezi lety 1438 - 1441 - z neznámých důvodů ztratil a jeho novým vlastníkem se stal Vilém z Illburka. Ten držel Kalich po mnoho let. Nakonec se však přidal k odpůrcům krále Jiřího, jejichž hrady se roku 1467 staly cílem rozsáhlého útoku královského vojska. Všechny obležené hrady, mezi nimiž byl zřejmě i Kalich, nakonec kapitulovaly. Král Jiří pak Kalich svěřil svému věrnému straníkovi Petru Kaplířovi ze Sulevic. Skromně zařízený hrad, vyloženě koncipovaný jako vojenská pevnost, bez většího hospodářského zázemí, byl užíván do konce 15. století. V roce 1496 se dostal do držení Vartemberků a ti jej připojili k hradu Litýši. Poslední indicií, že přečkal přelom 15. a 16. století, je schematické vyobrazení na Klaudyánově mapě Čech z r. 1518. Při prodeji býčkovického zboží v r. 1540 je uváděn pouze pustý hrad Litýš, o Kalichu však není při této příležitosti ani zmínka; nepochybně byl již pustý, protože podle všeho někdy po r. 1518 vyhořel. V zápise jezuitů z r. 1649 se již uvádí jen "les a kopec Kalich, kde zámek stával" a v r. 1679 je Kalich označen jako "neobývaný a zřícený zámeček"

Popis

Hrad Kalich stával na vysokém skalnatém kopci nad Třebušínem (538 m n.m.). Staveniště bylo pro výstavbu pevnosti zvoleno neobyčejně příhodně: ploché temeno strmé hory, které bylo na jedné straně nepřístupné a na straně druhé poskytovalo dostatečný prostor pro výstavbu rozsáhlého opevnění. Při stavbě svého hradu počítal Jan Žižka s přesuny větších vojsk a tomu odpovídal i velmi důkladně zbudovaný přístup ke hradu: představovaly jej tři cesty, které se spojovaly pod vrcholem hory na severozápadě a které se dodnes zčásti dochovaly. Spojená cesta pak dále stoupala po západním úbočí k první hradní bráně. Kontrola cesty byla zajištěna se zvláštní pozorností - po celou dobu se příchozí nacházel v dostřelu zbraní z protáhlého zemního opevnění, které bylo zbudováno nad cestou a které umožňovalo i umístění těžkých kusů. Někteří autoři soudí, že prostor vymezený tímto opevněním sloužil k umístění většího množství vozů, což se však vzhledem k jeho velmi malé šířce nezdá být příliš pravděpodobné; k tomuto účelu - popřípadě jako stanoviště většího vojska - mohla spíše sloužit plocha pod hradem na jihovýchodě, v minulosti ohrazená příkopem. Výše uvedené valové opevnění přecházelo na severu v okrouhlý baštovitý útvar obehnaný ještě příkopem a valem. Obezdění eskarpy této bašty, jenž bylo zbudováno z kamenů kladených nasucho, je dosud velmi dobře patrné a napovídá, že tento velmi progresivní opevňovací prvek lze pokládat za předchůdce pozdějších rondelů, resp. novověkých fotifikací jako takových. Poté, co přístupová cesta minula zemní opevnění, dostal se příchozí pod skálu, která vymezuje prostor hradního jádru na severu. Na ní stávala válcová věž, která střežila jak první bránu, tak i prostor příhrádku, který se obtáčel kolem paty skály na východ a kterým bylo možno - patrně po průchodu dalšími dvěma branami - dosáhnout hradního jádra. Po druhé bráně v nejužším místě příhrádku není již dnes ani stopy a její existence je pouze hypotetická; třetí brána mívala podobu hranolové věže o rozměrech 4,5 × 3,5 m a je dnes nejlépe dochovaným pozůstatkem hradu. Za touto bránou se rozkládalo jádro o půdorysu nepravidelného trojúhelníku, které bylo vymezeno na východě i západě hradbami - místy ještě na vnější straně posílenými valem a příkopem - a na severu a jihu skálami, na nichž stávaly dvě věže, dominanty hrady. O severní z nich již byla zmínka: byla válcová o průměru přes 13 m a údajně měla vysazené patro na krakorcích, takže svým tvarem připomínala kalich a jako taková měla dát i jméno hradu. K tomuto názoru se klonil ještě F. A. Heber, který navštívil Kalich r. 1846; dnes již tuto hypotézu nelze nijak ověřit, protože po věži není ani stopy a dokonce i její přesná poloha na temeni skály je sporná. Jsme toho názoru, že stávala na jejím severním okraji, aby tak co nejefektivněji střežila prostor první brány a vstupu do příhrádku (tam, kde jsou dnes pouze křoviska a kde je možné ve svahu spatřit nepatrné pozůstatky zdiva). Z jižní skály se otevírá čarokrásný rozhled po krajině. Věž zde stojící byla hranolová a měla charakter donjonu; bezpochyby se jednalo o obydlí samotného Žižky. I tuto věž však známe již bohužel pouze z minulých popisů, protože i ona je zbořena do základů. Prostor rozlehlého nádvoří mezi věžemi vyplnily budovy, jejichž podobu ani charakter dnes nelze ani přibližně určit. Reliktem jedné z nich je téměř zasypaný sklep o rozměrech 4,5 × 1,7 m, překlenutý valenou segmentovou klenbou